Na základě největšího podílu funkce na hrubé podlažní ploše budovy je identifikována převládající funkce budovy. Funkce prvního nadzemního podlaží pak ukazuje jeho hlavní funkci, případně nejčastější kombinace dvou funkcí (pokud zaujímají každá zhruba polovinu podlažní plochy).

Výsledkem jsou dva typy zobrazení funkční struktury města, které se liší především intenzitou bezprostředního vztahu k okolnímu veřejnému prostranství. Zatímco informace o převládající funkci budovy je zásadní pro hodnocení celkových bilancí HPP, funkce prvního nadzemního podlaží je klíčová pro hodnocení parteru, který je součástí veřejného prostoru ulic a náměstí.

Zobrazení převládající funkce je tak vhodné pro analýzy funkční struktury města, městských čtvrtí či bloků, které jsou základem pro vyhodnocení potenciálu a preferovaného využití rozvojových lokalit. Funkce prvního nadzemního podlaží umožňuje identifikovat základní prostorové vzorce občanské vybavenosti, tedy například městské třídy s komerčním parterem (obchody, služby), atraktivitu parteru rezidenčních oblastí, nebo oblasti bez charakteristického parterového uspořádání (např. areálová území).

Data o fyzické struktuře budov jsou cenná jak pro výpočet HPP a vyhodnocení objemů a ploch stávající zástavby, tak pro zhodnocení urbanistické struktury a vizualizaci města ve 3D zobrazení.

Analýzy tzv. „střešní“ krajiny a počtu podlaží jsou zásadní především pro nastavení výškového zónování města či posuzování vhodnosti jednotlivých stavebních záměrů z hlediska návaznosti na charakter okolní zástavby. Informace o typu střechy a počtu podlaží mohou být dále využity pro zpřesňování 3D modelu města.

Pro určení výšky zástavby je možné využít přístup, který umožňuje identifikaci absolutních výšek vybraných segmentů či hran jednotlivých stavebních objektů. Na rozdíl od počtu podlaží tento způsob využívá zaměření jednotlivých objektů v prostoru v kombinaci s digitálním modelem reliéfu a povrchu.

Pro charakteristiku výškového uspořádání byla využita výška budov, konkrétně výška obvodových linií. Obvodové linie objektů v naprosté většině případů zachycují římsu budov. Hodnoty výšek obvodových linií vychází z dat, která byla vytvořena v průběhu průzkumu budov mezi lety 2018-2020. Výsledné linie na budovách jsou tak v rámci výstupů definovány jako obvodové linie.

K získání údajů o samotné výšce obvodových linií byl využitý digitální model reliéfu a povrchu (zpracovaný firmou TOPGIS v roce 2019). Z digitálního modelu reliéfu se do úvahy brala nejnižší nadmořská výška na linii, z digitálního modelu povrchu naopak maximální. Rozdílem hodnot byla vypočtena relativní výška obvodových linií. Takto vypočtená relativní výška má svá omezení a nemusí odpovídat realitě, a to především v územích, kde je v blízkosti budov zeleň, která převyšuje výšku zástavby.

Relativní výška obvodových linií je základním souborem dat, který je využit v praxi územního plánování. Segment říms s danými výškami je základem pro vyhodnocení výškového uspořádání města. Data vstupují do územně analytických podkladů města Brna, které jsou jejich prostřednictvím schopny například vyhodnotit vztah výšky zástavby, urbanistické struktury a hustoty obyvatel nebo popsat vnímanou krajinnou scénu (pohledové horizonty).

Z prostorového hlediska odpovídá výškové uspořádaní historickému vývoji města. Vyšší zástavba se koncentruje v oblasti rostlé struktury města, tedy historického centra a vnitřního centra města. Na toto území navazuje širší centrum, kde je bloková struktura méně zřetelná (mix bytových a rodinných domů) a převážně dochází ke snížení výšky zástavby.

Území s koncentrací vysoké zástavby jsou typická pro sídliště vznikající v období komplexní bytové výstavby (např. Bohunice, Starý a Nový Lískovec, Lesná, Bystrc, Vinohrady, Líšeň). Převážně panelové bytové domy vytváří dnešní typický obraz výškového uspořádání města, kdy v podobě lokálních výskytů lemují kompaktní městskou zástavbu širšího centra.

Nízká zástavba se soustředí zejména do vilových (např. Žlutý kopec, Černá Pole) a původních dělnických čtvrtí širšího centra (např. Židenice) a také do periferně lokalizovaných, dříve venkovských, sídel, které byly připojeny k Brnu (např. Bosonohy, Tuřany, Líšeň, Soběšice). Z počátku nízkopodlažní charakter suburbanizace v okrajových částech města byl postupně doplněn středně vysokou výstavbou bytových domů (např. Bystrc – Kamechy, Panorama; Slatina – Kigginsova; Královo Pole – Sadová; Medlánky – V Újezdech).